Má milá po čase
zády potah žehlí.
Zasouvák v rozhlase.
Přestávám být zkřehlý.
Velebím sebe sám,
bravura, um, zápal.
Děkuji, nebesa!
Vždy jsem ženy chápal.
Silně jsme blažení.
Uprostřed té touhy
ruší mé snažení:
"Na stropě mám šmouhy..."
Přijel jsem liazkou
autostopem z Hřenska.
Tuším zde fiasko.
Ví o mně ta ženská?