Poeta - moderní literární server


Až k milované hvězdě...

Autor: Ixtlan, 2. 3. 2007, Povídky

Pro Tebe, kdybys někdy měla rozbolavělé srdíčko

Život je hluboké moře, které se svými vlnami vzpíná ke hvězdám a zase padá zpět do temných hlubin. A tak je to i s naší duší a srdcem. Jsme kapky toho moře a vzpínáme se a padáme s ním. Klesáme do nejtemnějších hlubin, ale i zde se odráží svit hvězd, až do našich snů...

Musíš vědět, že světlo zůstává, i když Ti smutek zastavuje dech, i když se Ti zoufalství pokouší ukrást ten kouzelný třpyt z očí a krvácí Ti srdce. Věz, že je to jenom zkouška, jen noc, po které přijde sladký úsvit a zase se budeš smát! A když překonáš tu bolest a zoufalství, dostaneš sílu, která Tě na dalším vzdmutí vynese po vlně nahoru, mnohem výš než kdy předtím...

Až k milované hvězdě...