Snesla se z nebes záře na mé srdce, které dlouho necítilo

Zlomilo se v pohybu bouře, co ztratila ono srdce v neoblomné touze 

Bylo to jako zašeptání lehkých vod, které sladce ochutili život můj

Jako píseň něžná, která překročila smutný schod

To vše a více se v mžiku objevilo

A tak já nemohl jsem přestat myslet

Zda ona kráska, co obnovila srdce mé

Je opravdu ta jediná, co srdce mé si zaslouží

Mé srdce, co zažilo bolesti dosti

Najednou plné lásky, ale také zlosti

Nemohlo se rozhodnout, zda ona je ta pravá láska

Ta myšlenka, co bolí v srdci

Hledá smysl všeho dění

Miluje to krásné snění

V kterém krása nachází se