až ráno

když už svítá

troufám si otevřít oči

křečovitě sevřená víčka

ještě slepená hrůzou noci

minuty a vteřiny se pilně

točí

venku slyšet houkání sýčka

z děr vylézají šílení mloci

 

dlouhé hodiny beze spánku

hruď sevřená mojí tísní

rudá děsuplnou hysterií

zdi porostlé zelenou plísní

po zemi květy uschlých kamelií

 

žiju v hrobce svého bytí

pomalu otvírám oči

vidím světnici a v ní mojí duši

poslední paprsky vůle žití

hrozně se za mě stydím

dřív pyšný jak mi to sluší

rozhlížím se po svém bytě

co s duší která stoná a hledá skrytí?

 

u okna na zdi v mojí světnici

visí staré kyvadlové hodiny

třesu se, když další hodinu odbíjí

jak poslední takty pietní 

písně

v mojí duši už jen pustiny

co mě týrají a zabíjí

místo vína číše plná tísně

 

žiju v hrobce svého bytí

hodiny tikají stále pomaleji

"zabijte mě včas

než dostanu se do pavouččích sítí"

já zpomaluju na své koleji

teď přichází můj čas

 

hodiny začaly tlouci

v rytmu mého srdce

které už jen tak tak si bouchne

natahovací péro už neposlouchaly

vše je připraveno

vše jde tak hladce

jako když jen rukou máchne

rozplynu se v tikotu

kyvadlových hodin