Černý déšť, jak slzy slaný,

by z železa ukovaný,

vrývá se do našich těl.

Jak by smutný básník děl.

 

Naše těla s jednou duší

rozervána vahou muší.

V každém těle duše půl.

Z našich očí stéká sůl.

 

Poupě růže nerozkvetlo.

Vzalo si jej samo peklo.

Stačilo mu jen pár chvil.

Černý déšť ho udusil.

 

Naše oči slzy smáčí.

Každý si svým smutkem kráčí.

Tento déšť nám radost vzal.

 

Přinesl jen krutý žal.