Jasná hvězda, večernice,

vrhá světlo do světnice

ponořenou v černý háv.

"Už mě mého smutku zbav!"

 

Od milého svazek růží.

Nesmím se ho dotknout kůží.

Stačí jen můj dotek chladný

aby všechny rázem zvadly.

 

Není krve v mojich žilách,

zapomeň, že jsem kdy byla.

Nejsem ta, cos míval rád.

Nesmíš svému srdci lhát.

 

Nepatřím už mezi živé,

teď se skrývám v noci sivé.

Odpusť mi a žij si dál.

Můj život si démon vzal.