jsem voprejskaná duše

vedle mramorovej pomník

šklebí se suše

zapálená svíce

nesmělej otazník

 

tušíš uvadlou kytici

všedních dní

zlomenou petlicí 

uniká tvůj úsměv poslední

 

jako ten James Deana

v džínách na Harley

Marlboro ti trčí z koutku

ty hrál sis na tuhle loutku

švihal jsi to alejí

 

usínáš navždy

tak usínej aspoň s nadějí

že už nevzbudíš se

tvý kalný oči

zavři si raději

 

okolo prázdné tváře

odcházíš sám

ostatní se vrací domů

svatá záře

vyjedenej krám

 

..........

 

blbej sen

otvírám okno

je krásnej den

v poledne si dám rybu

pěkně na grilu pečenou

pak nejspíš sednu si k pivu

 

jako desert

pak pěknou holku

už napůl svlečenou

jenže neměl jí kdo otevřít

 

spolknul jsem příliš velký sousto

už nenabral jsem dech

úsměv James Deana

osvítil mou tvář 

dávení, pak poslední vzdech

zapálenou svíci 

někdo postavil na oltář

 

jsem voprejskaná duše

nade mnou mramorovej pomník

šklebí se suše

jakoby tu už vždycky byl

svíce zhasla

jen nitka kouře dává tušit

že tu někdo žil

 

 

foto: Javier Aguilera