Vůně z kaluží

 tyčící na olejové obloze

lehce se propadává

z mraků na chodník v rose

 

Šedivý plech na hlavě

omotává cigaretový kouř

rodící se v plesnivé trávě

v trávě suché co dobře hoří

a jednou i shoří

 

Lavička poškrábaná

křičí – pláče nad listopadovým počasím

listím něžné zahrabaná

podzimním větrem se plazí a dusí

 

Kanály v parcích

sténají kalem

vodopád blyští se žalem

nad keři blátivými

až lidsky bláznivými

 

Trs růží

proplétá se kolem stromu

trny řežou jeho kůži

větve jak papír se drolí

 

Scenérie parku

shlédnutá okem

ukrývá se v břiše

skalpelem proniknout do masa

se musí a vzpomínku pinzetou vyndat