Slunce za obzor zachází
v krajiny skal a lesů,
kdy temná noc přichází,
plná tajemství a děsů.

Ve skalním útvaru,
kde sídlí poustevníci,
vše se dává do varu,
tam na světnici.

Obloha se zatáhla a vítr se zvedl,
přiblížilo se stvoření,
když průvan ustál a prach si sedl,
jakýsi drak stál u stavení.

Náhle nabral lidskou podobu,
jako když okem mrkne,
kráčí směrem ke vchodu,
kde poustevník otevře a řekne.

Konečně jsi tady příteli,
stará bytost praví.
Stejně jako každou neděli,
tu celou noc i on slaví.

Jeden za druhým kráčí dolů,
do divného sálu,
pak zasedají pospolu,
jak k hodování králů.

Karty hráli o poklady,
který každý vlastnil,
všichni opitý do nálady,
a kdo prohrál smutnil.

Drak měl štěstí jak to bývá,
karta mu šla na ruku,
vše co vyhrál dal do piva,
v kterém neměl záruku.

Karbanili do úsvitu,
do poslední mince,
pak vydali se do úkrytu,
nežli vyjde slunce.

Zbohatlý a opilý dračí muž,
na sebe podobu draka vzal,
přichystal se a vzlétl už,
že se mu smějí nechápal.

Zbylí strašidla a bytosti,
sice byli bez peněz,
ale měli dost chytrosti
a hlavní byl pro ně les.

Cestou za vesnici Svor,
jaké si motání hlavy
v klínu krásných hor,
začínali představy.

Ach , ach, co se děje.
Smích? Kdo se chechtá?,
Hlas jako když někdo pěje,
jako když slunce lechtá.

Když přelétal nad polem,
to jak blesk z nenadání,
blížil ke Klíči nad Borem,
kde škrt o vrchol a spad na stráni.

Poslední oddech
a v očích jakési světlo,
cesta po schodech,
na kterých čeká ráj nebo peklo.

Mohl tomu předejít,
kdyby pivo nechlemtal,
mohl by teď klidně žít,
a lítat po krajině dál.

Holá skála na vrcholu,
je tam až do dnes,
vyjdi si tam a zpět dolů,
ať poznáš výšku do nebes.