bouře a blesky zuřily té noci

z děr vylézali odporní mloci

všude kvílení a divej smích

slyšet bylo v údolích i po stráních

 

brouzdám se v dešti

bez cíle i bez ručníku

promočený a prostydlý

jen tak po chodníku

nemůžu si vzpomenout

kterými vyšel jsem vrátky

jestli jdu pryč

či vydal jsem se už zpátky

 

ale kam zpátky

či kam pryč?

 

v kapse nic

žádná adresa

žádný klíč

jsem tedy vůbec někdo?

a proč držím v ruce rýč?

 

nikde ani živáčka

teď tíží mě i černá noc

nevidět kočky

neslyšet ptáčka

to je i na mě trochu moc

 

tu zavětřil jsem

páchnu nějak podivně

po zkaženým  mase

či snad po rybě

je pravda

už dlouho jsem se nemyl

jít někdo kolem

asi by se zeblil

 

pršelo celkem dosti

využil jsem tedy situaci

že opláchnu ty svý kosti

 

kupodivu neměl jsem svůj kabát

jen jakousi dlouhou košili

pro pána

v jakým století se tyhle nosily?

 

do prava míří cesta někam k lesu

tak zahýbám mezi stromy

přede mnou rozpadlá zídka

za ní vidět samé hroby

 

kupodivu nezaleknul jsem se

a myslel na svou očistu

svléknul jsem košili

pak chtěl jsem i spodky

však místo nich

já nahmatal jsem jen velkou díru

 

vlhkou a lepkavou

a nějaký provaz houpe se mi za hlavou

 

však nic mě nebolelo

ani dna a ani v kříži

za to se ale na mě slétly

z okolí snad všichni netopíři

 

pomalu mi začalo svítat

a ty hroby jakoby začaly mě vítat

 

a svítalo i měsíci  

své světlo dávkoval stříbrnou petlicí 

ustaly všechny blesky a hromy

a udělalo se hezky

skoro až něžně začaly šumět stromy

 

pak pochopil jsem nač ten rýč

ten rýč byl k mému hrobu klíč

 

nevím, proč ta procházka

a proč visel mi provaz za krkem

že by vinna byla zas ta láska?

 

cítil jsem věru mou slabost pro ženy

že by v tom prsty měly

krásný oči tý pradleny?

její fotka na pomníčku

hned na vedlejším hrobě

jako bychom kdysi patřili sobě