Za osmi Devětsily a sedmi lékárnami žila malá, roztomile šedivá, zaprášená myšička Fóbinka v bytínku u popelnice mezi odpadky, nejraději si četla napůl snědenou pohádkovou knížku o sýrech Elementárelech. 

 

Jak už to tak bývá, ne každá myšička žije v hejnu, nebo stádu, ale spíše jenom v lejnu, jako myšička Fóbinka, která byla úplně docela sama, až na švábíka Pepíka, který k ní chodil šmejdit, kdykoli neměl práci. Švábík Pepík dělal načerno u popelářů, ti ho za to tuze nenáviděli, že jim žere práci.

 

Jednou se tuhle Švábík Pepík přimotal na královskou hostinu, měl padnoucí sáčko s prodřenými lokty a dírou na zádech, čehož si úctyhodná společnost nevšimla. Už seděl u stolu, samé vybrané královské pokrmy před sebou, ale takhle v rohu se neznámo proč ze srandy válela slupka od banánu. Jakmile ji Švábík Pepík spatřil, nemohl od ní odtrhnout oči, nakonec po ní skočil a celou ji naráz sežral. Od té doby ho už nikdy nepozval král, královna, velká princezna, malá princezna, ani nejmenší princátko, které se dosud nenarodilo.

 

Krátce potom co byl vykopnut do světa poznal myšičku Fóbinku a zjistil, že žít u popelnice je nejlepší, lidé tam nosí dárky o které se přetahuje s popeláři, protože i ti o ně moc stojí. Kolují zvěsti o jakémsi odpadkovém hradě, kde žije odpadkový král, jenž vládne nad vším bordelem a jeho věrní sluhové jsou právě popeláři.

 

Myšička Fóbinka si svůj bytínek postavila úplně sama, našla jednu promoklou kartounouvou krabici a proraženou plechovku, dala to dohromady a vznikl bytínek. Ještě ho zpevnila pár prkny, vlnitým plechem, několika cihlami a pár betonovými deskami, aby to celé drželo pohromadě. Nábytek, koberce, osvětlení, i nádobí si myšička Fóbinka našla na ulici, lidi vyhodí úplně všechno, auto, kabely, babičku, lednici, nebo onu knížku o Elementárelech. To je takový sýr, který má ďoury, jež vyplňují celý sýr. Zlí jazykové tvrdí, že jsou to spíše ďoury bez sýra, než sýr s ďourama, ale to jsou jen pomluvy závistivců.

 

Než myšička Fóbinka našla onu knížku, už byla ohmataná počasím a myšička Fóbinka ji nejprve musela vyprat v pračce, kterou také nalezla, po té pověsila knížku na šňůru mezi bytínkem a popelnicí, aby se na uličním sluníčku usušila, nakonec ji vyžehlila a byla jako nová! Bohužel, když si četla o plísňových  kulturách, přišel za ní švábík Pepík a narval si knížku do pusy, myšičce Fóbince se povedlo knížku jenom napůl zachránit. Tak se myšička Fóbinka seznámila se švábíkem Pepíkem a stali se kamarádi. U zdi seděla babička v křesle bez pružin.