Jde Moravák po poušti,
síly už ho opouští.
Chtěl by vidět rodnou vísku
místo velkých hromad písku.
Nohy tuhnou odspoda,
nikde žádná hospoda.
Nemá sílu ani kvílet,
debilní je tenhle výlet.
Žízní padá na ústa,
rozcuchán jak kapusta.
Tak se plazí mokrý z potu,
neošoupe tudíž botu.
Dobře se to nepíše,
chlap tam zemře nejspíše.
Naděje mu svitla trocha,
poblíž někdo škrtí hrocha.
Proč teď zírá do stěny
a na lustr kostěný?
Sen to byl jen, zřejmě z Gobi,
leží vedle svojí roby.
Žízeň se mu nezdála,
vypil lahev bezmála.
A hroch ve snu? Jasný případ,
slyšel starou nahlas hnípat...
, 1. 5. 2023, Básně