Když zavřu obě oči,
vidím tvou krásnou tvář,
z tvé vůně se mi hlava točí,
a nad tebou modrá zář.

Srdci se poroučet nedá,
už na na vánočním večírku říkalo,
má kamenná hradba padá,
i přesto, že mé svědomí plakalo.

Každý den zpětně vidím,
tvůj smích a nadšení,
v tu chvíli v nitru cítím,
lásku, štěstí i zděšení.

Možná bych se toho měl vzdát,
ale tím víc tě chci zase vidět,
nemůžu pořádně jíst ani spát,
mám se radovat anebo stydět.

Přes moře slz a výčitky,
vedou naše cesty,
život si nebere servítky,
nic není zadarmo - ani štěstí.

Jsi pro mne víc než myslíš,
lhal bych, když řeknu něco jiného,
ale co ty, tvůj milý,o čem sníš,
ptejme se jeden druhého...