V hlubinách srdce svádím boj,
která cesta je ta správná,
jsem jenom člověk a ne stroj,
co necítí, jen dělá, co má.

Přivedla jsi mne na rozcestí,
topím se ve vlastních chybách a strachu,
i přesto jsi moje štěstí,
měl bych se vyhrabat z hlíny a prachu.

Odpoutat minulost úplně nejde,
drží se pevně v duši, potvora,
takže záleží, co člověk najde,
a nejspíš z ní udělá netvora.

Někdy se děláme silnými, chladnými,
abychom vyloučili možnost lásky,
jenomže, co sny a doteky staly se krásnými,
dělají najednou na duši vrásky.

Co je pouhý úlet a omyl?
Co osud,
a co správná cesta?

Nepsal bych to, kdybych to věděl...