Tak tohle je ten zpropadený svět,
ze kterého člověk nejradši by utek.
Utekl a nejlíp hned,
Někde tam,kde nepoznal by smutek.

Tak tohle je ta naše země,
náš domov a zázemí.
Vždyť tuhle zemi milujeme,
byť není to kraj vysněný.

Tak tohle je to naše místo,
zde společně trávíme život svůj.
Kdekdo podkopává nám nohy
Však my se ho držíme stůj co stůj.

Tak tady se odehrávají naše příběhy,
osud s nimi tak prapodivně míchá,
bojujeme s ním,často však nám nezbývá
nic jiného,než zůstat zticha.

Když všechny rány přebolí,
a novou naději zase máme.
Život pak tou nejkrutější udeří
A my, ač nechcem-umíráme.

Tohle všechno je jen jeden svět,
takový nic.
Vždyť co je to oproti těm miliardám světelných let,
tím velkým prostorem bez hranic.