moje uši mě stále ruší

slyší i co slyšet nechtějí

ustřelil jsem si je tedy kuší

teď nevím co rty mojí milé mi šeptají

 

pak zašil jsem mojí milé pusu

ať jiní neslyší co mým uším určeno

teď všude ticho jak v prázdným autobusu

tajemstvím navždy zůstane

co mezi námi by bylo vyřčeno

 

naše prázdné oči marně nás k sobě lákaly

jakoby jen civěli jsme do vody

oba trpíme na šedé zákaly

chybí nám snad 

něco do domácí pohody?

 

tak prožili jsme život v tichém souznění

dva háky nese náš ztrouchnivělý krov

nebolí co oči nevidí

náš život končí beze slov