Zlomilo se
Už ani nevím co
Zmizelo to
Už ani nevím kdy
Zklamal jsi mě
Už ani nevím proč
Malá místnost. Ale hodně světla. To možná ty bílé kachličky. Možná ta vidina, lepších zítřků? Ta vidina nejasné budoucnosti. Co mě tam vlastně čeká? Dozvím se už brzy…
Tak pojď. Měla jsi to ke mně vždycky tak blízko. Nikdy ses moc nezdráhala mi pomoct. Zrazovali mě od tebe, chtěli nás oddělit. Ale ty jsi mě nedala. Je to tak správné? Snad…
Jsi má věrná přítelkyně? Nejspíš.
Dovedeš mě tam. Já to vím. Vždycky jsi udělala, co jsem chtěla. Proč by to tak nemělo být teď? Přibližuješ se ke mně, přivírám oči… Slabé píchnutí. Už vím, že jsme spojené. Snad naposledy, snad navždy?
Dostávám strach. Ty mě děsíš. Já odcházím sama? Bez tebe? Rychle, odpověz, je tak málo času… Co? Co říkáš? Já ti nerozumím. Já tě neslyším! Počkej…! Ne! Ne! Vrať mě! Prosím... Já… Vždyť... ani jsem se s tebou nerozloučila! Ne…! Rozmyslela jsem si to! Neopouštěj mě! No tak! Já nechci! Ne!
Vždyť.......já............ti věřila.