Poeta - moderní literární server
Frontový voják
Autor: marthos, 4. 1. 2023, Ostatní
Inspirováno románem na Západní frontě klid
hledím do chladivé dáli
tam někde jsou schované
zákopové krysy jako já
po kotníky v bahně
čekají na signál
dýchám svůj strach
myslím jen na ni
uvidím snad ještě její úsměv
ucítím vůni jejich vlasů
teplo dlaně na mé tváři
obejmu její andělskou krásu
snad na mě stále čeká
zazní zvuk píšťalky
je čas jít - peklo propuklo
zbraně štěkají slova smrti
běžíme proti nim společně
kamarád z toho ztratil hlavu
šrapnel mu ji navždy vzal
šílenství přímo z inferna
mami, já už chci domů!
chci být zase kluk
smát se s kamarády
hrát si na hřišti
číst romantické básně
jedovatý vzduch a pach mrtvol
kulky sviští kolem mých uší
vyhýbám se ostnatým drátům
kde koně v nich svůj konec našli
běžím proti němu - jen stojí a hledí
skočím mu po krku - padáme do kráteru
je to nepřítel! je to nepřítel!
škrtí mě - v očích má děs
bajonetem prorážím mu bok
povolil, je pokořen, stále dýchá
padám vysílen vedle něj
čekám na konec vřavy
prohlížím si jeho tvář
nevěřícně mě sleduje
nerozumím mu - kašle krev
necítím zlost ani nenávist
můj obličej v zrcadle jeho očí
chápe svůj konec... nechám jej být
kdybychom odhodili zbraně
svlékli uniformy a spálili... kdyby
teď tu vedle mě chrčíš
v ruce fotku svojí milé svíráš
poslední pohled do jejích očí
doma v naději na tebe čeká
prosím, odpusťte mi neznámá paní
bolí mě to a strašně mrzí
já musel... však nechtěl... byl přinucen
uniforma vlhne mými slzami
chci umřít tady a teď
přímo vedle tebe, kamaráde
za jiné situace
mnohem šťastnější než nyní
my byli bychom přátelé
však oba jsme stejní
někoho miluješ
a někdo miluje tebe
přítomnost smrti vše vzala
nepoznávám tu zrůdu v sobě
mé srdce umřelo na území nikoho
není cesty zpět k životu
svíravé prázdno moji hruď drtí
já - frontový voják