BYLA JAKO LOUTKA S ANANASOVOU HLAVOU
CHODILA PO STŘEPECH
A Z CITRÓNOVÝVH OČÍ JÍ TEKLY SLZY

NĚKDO JÍ ŘEKL, ŽE JE DŮLEŽITÁ
MĚL JI RÁD
POPROSIL JI, ABY ZAČALA ŽÍT
ALE NAČ SLOVA?
ANI TA NEMAJÍ NEOMEZENOU MOC

PŘIŠLA ZA NÍ KULHAVÁ PANÍ
S PLÁČEM NA KRAJÍČKU
A VRÁTILA JÍ DOPISY,
KTERÉ PILNĚ KRADLA Z JEJÍ SCHRÁNKY

POLOŽILA SI HLAVU NA JEJÍ RAMENA
A SPOLEČNĚ SI POPLAKALY NAD KRÁSOU ŽIVOTA

CO NA TOM, ŽE SOLENÝ ANANAS NEMÁ NIKDO RÁD