Čumím na svět ze tmy.

Okovy obrostly travou,

občas záblesk letmý.

Kde mám svou náturu dravou?

 

Zrcadlo věrné času

vysílá šedou a bledou.

Možná šlo uhnout lasu.

Pěšiny do nikam vedou...

 

Pomohly cizí uši.

Ten balvan ztratil pár deka,

trčící šutr v duši.

O trochu užší je řeka.

 

Něco vidím právě,

naděje nesměle kvete

mezi kovem v trávě.

Ještě se nevzdaluj, světe...