Kdysi jsem se vyhoupla
na vrchol hrazdy
bez brýlí a panika
v mých očích narostla
do obřích rozměrů.
Dodnes je záhadou,
jak jsem se, nezraněná, octla
dole, na žíněnce.
A jindy zase
pod vodou
mi nečekaně zavoněla louka,
když plicím
docházel kyslík. Zhlédnutí v letní obloze
zabolelo, tak nevím,
zda a komu dlužím
za kousky svého žití
bez vědomí…