Kdysi jsem se vyhoupla

na vrchol hrazdy

bez brýlí a panika

v mých očích narostla

do obřích rozměrů.

Dodnes je záhadou,

jak jsem se, nezraněná, octla

dole, na žíněnce.

 

A jindy zase

pod vodou

mi nečekaně zavoněla louka,

když plicím

docházel kyslík. Zhlédnutí v letní obloze

zabolelo, tak nevím,

zda a komu dlužím

za kousky svého žití 

 

bez vědomí…