na rozbouřených vlnách paměti
plují hravě koráby našich večerů
smích cinkne o vázu
pak otevřeným oknem
vydá se vstříc ranní poště
odpovídá mi jen zářící osamělá hvězda
viditelná z balkónu
před její pravdou světelného kalendáře
ustupuji do stínu...
sklápím zrak k opuštěné ulici
těhotné příběhy nastávajícího dne
