popadni z chodníku pod okny zbytky slz
znovu nechej je dopadnout na svou tvář
jsou snad mé? Jen prosím, neklam zas
než vzpomeneš si, déšť smyje odpovědi kolem nás
doteky smutku, dotyky deště, jimž sama nenasloucháš
protože nemůžeš, necítíš, nevnímáš
nevíš o nás