Že reflektor září více,

než plamínek svíce.

Že vidlička není lžíce

a jablko píce.

 

Že je dobré uhnout dýce,

nemít prsty v mlíce.

A že tomu rudnou líce,

kdo namáhá plíce.

 

To všechno snad zná on dobře, pako,

propíchla to dávno věda.

Však neví to, že je něco jako:

"Miluji Tě!", říci třeba.

 

Že krávy nám cosi dojí,

mou znamená mojí.

Že metr je občas dvojí

a hnojivo hnojí.

 

Včely že se někdy rojí,

provoní dům chvojí.

Víc než dvojí prý je trojí,

strašpytel se bojí.

 

Možná také já se bojím, pako,

"Miluji Tě!", říci směle.

Tak to říkám teď a nejen jako,

ve mně to jsou slova v cele.