Hillman - Klíč k duši
Dobré poledne příteli,
vyjádřím se asi tak nějak moc nadneseně, nicméně Klíč k duši je už skutečná živá voda pro moji duši.
Neumím popsat odezvu, kterou text vyvolává hluboko uvnitř. Snad jde o jakýsi mír, jedno velké přitakání. Snad jde o komplexní potvrzení duševního nastavení (inklinaci).
Činí mě neuvěřitelně šťastnou, když vnímám text, který se odvrací od toho všeho lepkavého, co okolní svět tak bohatě poskytuje. Jakoby si člověk místo smradlavé břečky, konečně loknul čisté vody. Jakoby se konečně nadechl. Jakoby se roztažené ruce měnily v křídla.
...A v pasážích vysvětlujících význam krásy, jako bych uvnitř srdce zpívalo...
Předobrazem četby této knihy byla má koláž s ptáky. Jeden nahoře na nebi a druhý dole na zemi. Toužebně a marně se k vzpínající k tomu nahoře.
A jestliže se před pár dny na přelomu času podařilo těm dvěma se v proudu písně, co jsem Vám ji poslala, vzájemně dotknout, pak Hillman umožnil proměnu toho obrazu...
Nad krajinou a nad kopcem se vznáší dva ptáci. Jestli jsem se tedy někdy dokázala (po)vznést, tak teď už mohu bez obav létat.
Děkuji a hezký den. Vám příteli i tomu, který mi Vaším prostřednictvím, pomáhá naplnit svůj osud.