Schody Bellárie nasvíceny
do netušených pater zámeckého parku.
Stromy jsou mokré, plné kapek.
Autentické hvězdy tak netečné
k reflektorům.
I zajíc a světlušky si hledí svého.
Zatím dílna alchymistů třaská vynálezy, dýmy, tajem.
Všechno za oponou je zjevení.
Obrazy. Míchači barev. Dáma s hranostajem.
Cinkly podkovy. Světlonoši, podkoní a my z podkroví
divadelní archy vzlétáme s Leonardem v duchu noci.
Na malování beztak nemá čas. Pitvá, kreslí radlici, konstruuje křídla.
Opouštíme palubu, vratce zasněni.
Pod nohama křupe písek cest.
Kdysi dávno hledištěm pohybovaly
na povel paže místních vojáků!
Nedivila bych se, kdyby celý otáčivý princip
byl jedním z vynálezů Leonarda Da Vinci!