Sněhová vločka,
padá mi do vlasu,
Snad,
aby náš smutek skryla,
kouzlí jak tajemná vila
Vytváří nádherné obrazy,
chodníky,
Co plné jsou námrazy
Kresli na okna svá díla,
Aby duše má, překrásně snila.
A ve vlasech mých
bílé perly třpytí se.

Je zase další z dalších rán,
a přesto jiné je,
jak to včerejší,
na tváři úsměv mám
a duši mou
sněhová vločka
konejši.