Na Lipně taje a podzimní listí kolotá ze dna koryta k hladině Vltavy. Měďěný cylindr krumlovské synagogy, břeh s vrbami, obrys mostu, bílé štíty ulice. Dravý proud rve starý film na kousky.

„Je to ještě štěně,“ ukazuje muž pet lahví na psa. Chvilkami posedává u Vltavy na zvlhlém soklu, hned zas, smýkán pitbulem na krátkém vodítku, motá se mezi lidmi. Šestnáct nebo třicet? Kapuce skrývá tvář.

V ulici Po vodě sype hoch do krmítka semínka slunečnice. Prázdný sáček vzorně odloží do koše a naklání se přes klandr. Ze všech sil plive. Pozoruje, kdy jeho sliny dopadnou na hladinu. Někdo si ho všiml, utírá rty a odlepuje se od zábradlí. Strká ruce do kapes, píská si a jde dál.

Planina na kraji města. V létě udusaná hlína, sem tam zelený trs. A na jaře vztyčena stříbrná špice cirkusového stanu. V ohradě bloumá slon.
Pokud na planinu nepadne soumrak, je vidět na dálku. Za mlhy se stává neviditelným, byl tady vůbec někdy?

Křivolaká ulička blízko náplavky. Penziony, pizzerie, restaurace, Pivovarská zahrada. Nikde ani človíčka. Cedule – ZAVŘENO. V okně se vyhřívá bílá kočka.

Po staleté dlažbě shrbený chlapík tlačí káru s klacíky do kamen. Mizí v temném průjezdu.

Dveře penzionu odemyká chlapec s taškou na zádech. Pár minut a vybíhá v teplácích.Skáče po kočičích hlavách a vybírá, které se špičkou tenisky dotkne. Na konci uličky se otáčí a hopsavě vrací domů. Za chvíli je zpátky. Tentokrát s míčem. Tváře mu jen hoří.