Pokud nastane okamžik, kdy budou vyřčeny věci víc než nepříjemné, je naprosto nezbytné zachovat si jistou dávku hrdosti, zatnout zuby, ať už to provedete obrazně nebo jimi skutečně zaskřípete, a pokusit se uchránit si srdce před zlomením. Protože taková srdeční zlomenina je velice nebezpečná záležitost. Léčba je vleklá a složitá. Nehledě na to, že recidiva se často objevuje bez příčiny. Stačí jen zahlédnout jakýkoli předmět spojený s tím, který to srdce zlomil, něžná vzpomínka, náhodné setkání. A hned se začnou objevovat všechny ty známé příznaky. Třes rukou, melancholie, žaludeční nevolnost, zadumanost, nervozita, nesmyslné přemýšlení o nicotě, podceňování se, a tak dále. Jsou jich tisíce, i tak se dá recidiva srdeční zlomeniny rozpoznat téměř jistě a okamžitě. Dle mého názoru je možné některým ze zranění srdce předcházet, ale jiná jsou naprosto nevyhnutelná. Hlavně v případě, že milujeme. Vášnivě a čistě? Pak především.
Je naprosto nezbytné poraněné srdce léčit. Dvě síně a dvě komory jsou společně centrem života, vhánějí životodárnou tekutinu do tepen, které ji rozvádějí po celém těle, což umožňuje funkci organismu vůbec. Proto se tedy musí bezpodmínečně přistoupit k opravě. Ale předem musím upozornit všechny zúčastněné, že se jedná o zdlouhavý a náročný proces. Mnohem snadnější je podlehnout beznaději a donekonečna si zoufat, že láska, kterou jsme ztratili tak náhle, se nikdy nevrátí. O to víc je nutné připravit si několik základních nástrojů a začít se zákrokem. Zlomené srdce musíme slepit.
Nejprve se musíme pořádně uvolnit. Záleží na osobnosti každého z nás, jaký způsob zvolí. Sport, masáže, nakupování, divadlo, aj. Jakmile si uvědomíme, že většina myšlenek se přestala točit kolem té příšerné události, od níž se nám dostalo pouze bolesti a zranění. Hned potom tedy přistoupíme k progresivnější terapii. A to tak, že se zbavíme předmětů, vzpomínek, ba i myšlenek, jakýmkoli způsobem. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že čím agresivněji to uděláme, tím víc budeme vypadat jako naprostí blázni, ale o to rychleji se nám uleví. Vím, co říkám. Už tyto dva kroky samy o sobě by měly srdci pomoci, ale nemusí tomu tak být ve všech případech. Dalším řešením je pozitivní myšlení. Nic nepřidá na sebevědomí a vnitřní kráse jako dívat se na svůj odraz v zrcadle a říkat si, že dnešek je skvělý den, pro který stojí za to usmívat se. Za zmínku stojí také naprosté oproštění se od nenávisti, opovržení, ale i lásky a veškerých citů, co nás poutaly k tomu, kdo nám tak ublížil. Jsem si jistá, že to zabere. Nejjednodušší by snad bylo koupit si v některém z nepřeberného množství obchodů a nejrůznějších marketů sekundové lepidlo a všechny části zlomeného srdce slepit. Ale jak se zdá, zatím to není možné (v případě, že nejste kardiochirurgem).
Já osobně jako poslední fázi celé léčby používám ještě jednu metodu. Jen si nejsem jistá, nakolik je etická a jak moc se díky ní zbavím těch příšerných pocitů samoty a odcizení. Díru v srdci, jež mi zůstala po některém z těch, které jsem tolik milovala, „zaplácnu“ někým jiným nehledě na následky a budoucnost. Skutečně nevím, jak moc je to správné řešení. Ale co naplat. Plaisir d’amour ne dure qu’un moment.Chagrain d’amour dure toute la vie, řekl Florain. A měl pravdu.