Poeta - moderní literární server


Klub duševních rváčů

Autor: Sam-way Hvězdička, 19. 5. 2021, Básně

Společnost (obrazně) nabitých nosů i rozpálených srdcí vždycky ocení trochu ledu. Pro všechny duševní masochisty a něžný slovní násilníky.

Už mě to nebolí 


tak jako kdysi.


Prý jsi si skicoval zas novou paní.


Lhaní si


Do kapsy


Už žádný kolapsy.


S krví se mísí 


a znova to zkusí:


Tekutý dusík 


z tvých horečných dlaní.


 


Už mě to nebolí tak jako loni.


Voníš a praskáš, můj vnitřní led v kafi.


Zas léto?


Přejde to.


Tonik 


a risretto.


Mezcalem stíráš mi ze tváří grafit.


 


Už mě to nebolí tak jako naposled.


Jediným dotykem rozbils mi duši.


Obrazně.


Bez bázně


na pohled překrásně


stéká mi z hrudníku


Akvarel s tuší.


 


Už mě to nebolí tak jako včera.


Éra dní boxera z žeber se dere.


Duševní akrobat


Bere si akorát


košilku utkanou 


tvým prstem z šera...


jenom co povolí.


Už mě to nebolí.


 


Už mě to nebolí.


Jen pořád sere.