Buduješ světy za hranicemi fantazie

Skládáš nejsložitější hlavolamy

Přemýšlíš jako Tvůj protihráč na šachovnici

Usínáš na myšlenkách obrů

A stejně nevymyslíš jediný rým!

 

Hlavou boucháš o život,

Ale spíše o mříže, které nevidíš,

Neumíš běhat v závodě, na který jsi netrénoval,

Nebudeš skvělý, na co nejsi připraven,

… a ani dobrý.

 

Smíření přichází se zklamáním,

Nebo úleva se štěstím?

Svět je úhloměr pohledů,

Točíš pravítkem a směješ se těm odleskům.

Protože některé věci nezměříš.

 

Lásku, smutek, budoucnost.

 

Ty otázky Ti dolévají, jsou dobré…

Přijdou a zahrají na správnou strunu,

„Pomáhá, že vidíš konec“

Nebo o něm aspoň víš.

Kecají –

 

Nejraději bys žil více životů naráz,

Nebo ani jeden.

To nadšení prvních ranních paprsků,

Pohledu očí,

Prvního dotyku.

4 miliardy let vývoje. Chemie.

 

Máme se krásně,

Vážně,

Poztráceli jsme cestou smrt, bolest, nemoci,

Žijeme, abychom hledali,

(ten rým tady opravdu chci)

Ale nebyli jsme připraveni.

 

A zase je tady!

Nejhorší problém – jak to ukončit

Poučení, smutek, radost, naděje.

Nikdy na to nemůžeš přijít

Nemůžeš, protože to nejde,

Takže…