V našem světě jsou překrásné vztahy a pohádková místa,

o kterých se vám ve vašem světě může jenom zdát.

A omezená vaše společnost lidská,

nedovolí vám pravdu o nich znát.

 

Jenom v našich kouzelných lesích můžete zahlédnout krásu,

které se ta vaše přece jenom nějak nevyrovná.

V našich panstvích střežíme velkou lásku,

a pohár rozkoše pijeme až do dna.

 

Pijeme ho však nejen s lidmi, ale také s překrásnými stromy,

se zvířaty, prostě s Přírodou, i samotnými Bohy.

 

Doušky z toho poháru neškodí nám ani trošičku,

všechnu tuhle nádheru máme totiž v malíčku.

Nám všem tady byl už dávno odhalen její zdroj -

v celé jeho kráse, když kvůli nám si sundal závoj.

 

A ještě jednu věc vám o tom řeknu:

 

U nás pohár rozkoše trochu jiný tvar, než u vás, má,

a trochu jiná se u nás, než u vás, do něj lije tekutina.

 

To jenom u nás je člověk mladý věčně:

 

Žádný z našich mužů nikdy není starcem,

a žádná z našich žen nikdy není stařenou.

Miliardy let jsme mladými bojovníky,

co se pravidelně poperou.

 

Skoro nikdo neumí tak dobře bojovat,

málokdo se nám v tom vyrovná.

Naše IBU musíme stále praktikovat,

každý z nás tohle umění zná.

 

Stará se o něj náš Spolek příznivců Ideálního Bojového Umění,

jehož členy jsou zejména šlechtici z více panství našich.

V každém z nich je bojovníků čtveřice,

vždy po dvou ženách a po dvou mužích.

 

Všichni víme, jak lidem vládnout a jak naší šlechtickou Říši spravovat,

i jak se nenávisti vyhýbat a jak nejlépe milovat:

 

Vezmeme mnoho lásek a složíme je v jednu jedinou,

a ze všech vztahů uděláme také jenom jeden.

A pak se podivně milujeme láskou převelikou,

někdy, když je noc, a jindy, když je den.

 

Někdy ty lásky prožíváme každou zvlášť,

a vychutnáváme si je jednu po druhé.

Kořenové odklony přitom střídáme,

tak už to je a jinak to nebude.

 

Nikdy jste neviděli lidi tak, jako u nás, se milovat,

pod jasným Nebem nebo když se Slunce a Měsíc halí do mraků.

Nepoznali jste, jak umíme jeden druhého hřát a objímat,

nikdy nebyli jste u nás, v Říši pro vás nepochopitelných zázraků.

 

Jeden druhého si půjčujeme a každý přeje každému,

aby právě on si užil rozkoše ze všech nejvíc.

V tak srdečných vztazích tu žijeme ve vzájemné lásce,

určitým způsobem neznající hranic.

 

Známe kabátu rub i líc a velmi dobře víme,

že každá mince ne jednu, ale hned dvě strany má.

A že lásce rozumí jenom ten, kdo všechny její úhly zná.

 

Umíme být mužem, ženou, androgynem i Bohem,

střídat velkou rozkoš občasným kouskem užitečné bolesti.

Jsme spolu šťastní a veselí, jak život jde kolem,

máme jen minimum žalu a známe hlavně radosti.

 

Stále se staráme o poddané a všechno organizujeme,

v tomhle jsme moudří - víme, co kdy a jak.

Jejich přiměřené životní štěstí budujeme i udržujeme,

a tím je podporujeme, už je to tak.

 

Organizace BOR střeží bezpečí naší sociálně-feudální Říše,

a někteří z nás zemanů bývají jejími důstojníky.

A tak kromě stříbrné šlechtické koruny na hlavě,

oblečeni jsme i do vojenské uniformy.

 

Na koních vraných jezdíme po našich panstvích,

a velcí psi nás na toulkách našimi lesy doprovázejí.

Tohle děláme jak v parném létě, tak když je v mrazivé zimě sníh,

a vojáci nás i náš šlechtický areál při tom všem hlídají.

 

Máme v něm rybníček i zahradu překrásnou s altánem,

co u něj tůňka se nachází a také ohniště s posezením.

Tam sejdeme se, někdy odpoledne a jindy večerem,

a hodiny trávíme pitím, smíchem i povídáním.

 

Mnohdy spíme jen v lesních srubech a v jídelně spolu jíme,

a ve věži v naší tvrzi na kopci někdy pijeme.

V klubovně s tělocvičnou se teorii učíme,

bojujeme a posilujeme.

 

Občas se účastníme šlechtických plesů,

v ozdobných parukách a nóbl šatech s krajkami.

Vážná hudba zní nám k tanci v zámku uprostřed lesů,

a my jsme potěšeni, zabaveni i poctěni.