Vyrytá v obrysu

každodennosti

Zachycena ve vláknech

zvyků

Rozmělněna do srdce

vzlyků...

 

Vzpínám se

 

Větrem poháněna

v srdci plachty napínám

 

s touhou

 

vplout do všech vlásečnic

zurčet až do morku kostí

v hlubinách co nitro hostí

 

a

 

nenechat na sobě nitku suchou

zůstat zmáčená

dokud budu chtít!

 

 

Pak dovolím Ti

osušit mě

jako prostý projev

lásky

 

(*4.9.2020)