Na Lipně taje a podzimní listí kolotá ze dna koryta k hladině Vltavy. Měďěný cylindr krumlovské synagogy, břeh s vrbami, obrys mostu, bílé štíty ulice. Dravý proud rve starý film na kousky.

„Je to ještě štěně,“ ukazuje muž pet lahví na psa. Chvilkami posedává u Vltavy na zvlhlém soklu, hned zas, smýkán pitbulem na krátkém vodítku, motá se mezi lidmi. Šestnáct nebo třicet? Kapuce skrývá tvář.

V ulici Po vodě sype hoch do krmítka semínka slunečnice. Prázdný sáček vzorně odloží do koše a naklání se přes klandr. Ze všech sil plive. Pozoruje, kdy jeho sliny dopadnou na hladinu. Někdo si ho všiml, utírá rty a odlepuje se od zábradlí. Strká ruce do kapes, píská si a jde dál.

Planina na kraji města. V létě udusaná hlína, sem tam zelený trs. A na jaře vztyčena stříbrná špice cirkusového stanu. V ohradě bloumá slon.
Pokud na planinu nepadne soumrak, je vidět na dálku.

Křivolaká ulička blízko náplavky. Penziony, pizzerie, restaurace, Pivovarská zahrada. Nikde ani človíčka. Cedule – ZAVŘENO. V okně se vyhřívá bílá kočka.

Po staleté dlažbě shrbený chlapík tlačí káru s klacíky do kamen. Mizí v temném průjezdu.

Dveře penzionu odemyká chlapec s taškou na zádech. Pár minut a vybíhá v teplácích.Skáče po kočičích hlavách a vybírá, které se špičkou tenisky dotkne. Na konci uličky se otáčí a hopsavě vrací domů. Za chvíli je zpátky. Tentokrát s míčem. Tváře mu jen hoří.