, 7. 1. 2021, Ostatní
Tak jo,
mohlo mi dojít dřív,
že mě kopneš z toho, jak jsme statický
Neznamená, že je mezi náma chemie, když je to toxický.
Spolu navždycky cynicky v hospodě mexický.
A prakticky
jsme my dva jenom moje teorie.
Znázorním to klidně graficky -
víš, že rohlíkem mě nikdo neopije.
Někdy si přeju, abychom si psali jenom lihovkou
A já to alkoholem lehce smažu zpod kštice.
Klopíce destilát, v pohovce pod krovkou
Promile na míle, ač je to nemilé,
v tequille Darwin
a konspirací tisíce.
Vždyť naše evoluce vycházela jenom z opice.
Za mraky
S padáky
Orion nevidím
Vím, že tam svítí - a stejně se zdráhám.
Ulici, půlící stínohru, mezitím
girlandy lemují jak Mléčná Dráha.
Přestaň mi tu dělat přednášky,
i když je mi teď každá rada drahá,
věru,
podat mi to bez obalu každej neumí.
Už posté si ji beru v šeru na sekeru
(A že mi za to stála tahle Praha!)
Tak na oplátku pouštím svý atomy do éteru
A zacyklená čekám reakci, dřív, než nám to vyšumí.
A vlastně si vážím
všech těch tvých prapodivných zásad
Nasát můj kyselej ksicht a stejně zůstat neutrál.
Vědět, kdy to zastavit, a kdy můžem dál plácat.
Žádný průnik těles se tu zatím neudál.
Proto dál přilejvám olej do ohně a troufnu si i doufat
v syntézu, což ostatně tušíš, že je i můj cíl.
Radikálně linkovat
a nepřemlouvat.
Není třeba chloroform, abys mě omámil.
A jako by sis nechtěl přiznat, že to není žádná věda
Přesto, že zas myslíš na druhou a neznámá jsem já.
Ponoř se, až potom volej Archimeda.
Teda,
pokud se ti v tom chce čvachtat, jak se dá.
Nebo se zas chovej nelogicky,
(Jako vždycky. Velká záhada.)
Jen mi netvrď pateticky
Že ti prostě nekriticky mý křivky přijdou sympatický
a objemy i délky každej z nás už zná.
A vůbec!
Měla bych mít přednost, když jsem v závorce.
I tak mě jednoduše zvládneš vypustit.
Dosaď si mě na klín nebo do vzorce
A vyřeš si to, ať už máme klid.
Za mraky
S padáky
Orion nevidím
Vím, že tam svítí - a stejně se zdráhám.
Ulici, půlící stínohru, mezitím
girlandy lemují jak Mléčná Dráha.