, 20. 12. 2020, Povídky
Sníh napadl už v září. Tady v podhůří Krušných hor to nikoho krom lázeňských hostů nepřekvapovalo.
Z okna pokoje pozorovala auta lyžařů, sjíždějící z Klínovce. Neslyšně prokroužila objezdem a zmizela. To se ale nedalo říci o radlicích. Jako by přilétaly z jiné dimenze, když ve čtyři ráno drhly zledovatělé cesty až na asfalt. Den co den být probouzena s vědomím, že znovu usnout už nemá cenu, jestliže za chvíli vstává na první proceduru.
Roztrpčenost chlácholila pohledem na zachumelené lesy a stíny, které se ve slunném dni dloužily z kopců do údolí . I opuštěné jáchymovské stavby, zahalené ve sněhové peřině vypadaly ve své zchátralosti přívětivěji.
Čas sváteční večeře. V hale před jídelnou postávali lázeňští hosté. Skleněnými dveřmi pozorovali dění uvnitř. Osvětlená výzdoba, naleštěná podlaha, slavnostně prostřené stoly. Shon a přípravy. To všechno kvůli nim. Na chvíli si vzpomněla na vzrušení, které každý rok pociťovala doma.
Najednou v jídelně kdosi zhasnul. Na stolech postupně ožívaly svícny a obsluha se pohybovala jako herci černého divadla v představení stínů a světel, když se konečně rozzářil vánoční strom.