Už se na mě zase lepí pavučiny

Říjen pouští studený dech do listí.

Očistím si kecky od všech zbytků trhaviny

A zbytek setřu z dolní čelisti.

 

Sáček pomateně tančí u kaluže.

Necítit se stejně, tak mu závidím tu hru.

Prázdná, unešená a k tomu všemu prý, že

jsem taková jaksi víc do větru.

 

A možná,

že se občas vážně spustím po síti.

Bez obalu jdu,

nevím proč,

ale kam.

Tentokrát jsem tam, kde slunko nesvítí.

Místo vánku odnesl mě uragán.

 

Známou ulicí se řítím s třásní pro koledu,

stávám se svou vlastní kořistí.

V hrudním koši tluče uhlík místo ledu.

Teď už jenom ať to nikdo nezjistí.