Ustrašené pohledy zpod přivřených očí,
krutá rána břitvou oholená,
zrcadlící se v krvavém ostří,
do rámů obrazů nožem vytepaná.

Jedna desetina pohoršení,
devět desetin společenského uznání.
Počítání střepů,
rozesetých
po okolí, poházených po zemi.

Odsouzení za své chování,
odnášet si sebou domů,
v týle stále cítit pohrdání
a nebránit už se tomu.

Že:

...jsem voyeur, jsem šmírák,
co dívá se po okolí.
Nebezpečný odpad společnosti,
jsem to, čeho se každý
z Vás tak moc bojí…..


A každé ráno pak zase
počítání ostrých sklíček,
střepů po podlaze poházených…