tak tvojí rakev ukázali
a my se přišli poklonit
přiznat si co jsme dokázali
že nejde už nic dohonit
šaty máš průsvitné
utkané z vlasů archandělů
tvůj odkaz poskytne
že budem navždy spolu
otevřela jsi dveře do prostoru
z nějž není cesty zpět
pohasla světla reflektorů
uvadnul v slzách luční květ
psala jsi Táňo o naději
když sníh nám žádný nepřistál
vzlykáme trochu hlasitěji
pod bílou rakví tvou se zdál
hřejivý velkosen
o pampeliškách v polích
kde slunce nejde nikdy spát
o tom co ještě bolí
že nemusím se více bát
o vlčím máku v dlaních
o vůni sladkých motýlů
zde na kosmických pláních
kde vymizelo rozdílů
ukázala jsi světlo
zářilas úsměvem
i hvězdy vydávaly teplo
do nocí dral se den
my děkujem ti Táňo
že můžem s tebou snít
když naše těla dávno
umějí jenom hnít
sbohem převzácný drahý květe
už mne nic neleká
drž nám tam fleka v rajském světě
pozvednem spolu člověka