tak tvojí rakev ukázali

a my se přišli poklonit

přiznat si co jsme dokázali

že nejde už nic dohonit

šaty máš průsvitné

utkané z vlasů archandělů

tvůj odkaz poskytne

že budem navždy spolu

 

otevřela jsi dveře do prostoru

z nějž není cesty zpět

pohasla světla reflektorů

uvadnul v slzách luční květ

 

psala jsi Táňo o naději

když sníh nám žádný nepřistál

vzlykáme trochu hlasitěji

pod bílou rakví tvou se zdál

hřejivý velkosen

 

o pampeliškách v polích

kde slunce nejde nikdy spát

o tom co ještě bolí

že nemusím se více bát

 

o vlčím máku v dlaních

o vůni sladkých motýlů

zde na kosmických pláních

kde vymizelo rozdílů

 

ukázala jsi světlo

zářilas úsměvem

i hvězdy vydávaly teplo

do nocí dral se den

 

my děkujem ti Táňo

že můžem s tebou snít

když naše těla dávno

umějí jenom hnít

 

sbohem převzácný drahý květe

už mne nic neleká

drž nám tam fleka v rajském světě

pozvednem spolu člověka