Někdy si říkáš, zda nedošlo nám palivo.

Přesto, ještě máme chuť zajít občas na pivo i snít

se sebou...

Jednou se těch zábran pustíš, až na cestu se pustíš

za Tebou...

 

Nastává čas pohnout se a být.

Ten pohled vesmíru dokořán

krásnější je všech  sebekrásných rán.

V tvých harmoniích toužím znít!

Dotknem se ran a můžem odejít

Spolu.

 

Životem táhneš karmy setrvačnost, co vše vrací.

Hledáš ctnost spoután gravitací.

Tvý ego ještě nemá dost, tak zvrací

provazce kvantových fluktuací. 

Očistu svěříš léčbě prací.

Leč vůbec nemáš ani tucha, 

co stáhlo tvého ducha sem

až dolů.

 

Ne, ještě nejsme zcela volní.

Přesto Já - Ty zůstáváme svorni

jako přede věky.

 

Nadechnem se a trochu zvolni.

Svůj hřbet klidně ohni,

odevzdáme se posvátnému Ohni

z Absolutna...

 

Vše je tak jako Vždy a vždycky bylo.

V polaritě nic nechybí a Nic se neztratilo...

V té hravé prožitků sběrně zůstali jsme spolu věrně

do posledních chvil v tý Kosmický herně

"uvězněni" z Lásky

 

My Dva Jsme přece navždy ty.

 

V té harmonii slyším znít 

u andělského kůru 

o tom, jak můžem žít, 

padati Spolu 

Vzhůru...