věci se rozestoupily

kdosi řekl „ vědomí je středem vesmíru „

 

toto poznání vzešlo z okamžiku

jenž nekonečně trvá

 

je to jen vteřina a tušení

které sním 

ji strhává do prázdnoty 

růže lásky

v tomto víru události

 

její trny obepnuly všechny

nás 

kteří víme

že každá chvíle umírá

 

nečekám vzkříšení mrtvých neboť to jsou oni

kdo nás křísí ze života

nečekám na svého otce

prostě odešel do věčných kolejišť

a nevrátí se

 

nevzpomínám na okamžik kdy jsem stál nad rakví

a hladil

jeho ledové tělo

 

jen ta květinová vůně strhává mě do smutků

do snů i iluzí

 

a tak sním a mrtví se mnou hovoří

tím všudypřítomným šepotem

říkají

„Žij, tato chvíle je poslední!"