Prázdné domy, prázdné školy.

Déšť a vítr nad rakvemi.

Průvod živých, průvod mrtvých,

prázdné hroby nepohřbených.

 

Rakve plné dětských těl

zbídačených, Alláh chtěl.

Nářek, smutek, pláč a žal.

Proč jen Pán si děti vzal?

 

Kde je nebe, snad jen spí,

marně matky doufají.

A své děti promodlené

po márnicích hledají.

 

Všechno zapáchá a tlí.

Těla nastrojená v šatech posledních

mluví o tváři smrti, podivně spí,

snad se i smějí – děti...

 

Kam jen odešly?

 

Dívej se pozorně všude,

nadechuj zatuchlý vzduch.

Beslanské děti teď bude

učit žel samotný Bůh.