Když vystoupím ze svých her,
sama ve své nahotě,
pak slyšívám tesknou melodii
ukrytou v tiché prázdnotě

Když vystoupím ze svých her
a přežiji pochod územím
plným bolesti, ledových ker
pak sama sobě rozumím

Tam dole, pod tím vším,
jak mlžný opar nad vodou
nacházím něhu,
strachem spoutanou

Žebravý snílek
bez hlesu volá o pomoc...
Hladová touha,
co lásky nemá dost...
Chvějivá prosba,
prostá všeho snažení...
Bezbranná tak!
Křehká k zbláznění...

A moře jizev,
zranění a ran...
A tisíce pevně
uzamčených bran...

Když vystoupím ze svých her
všem ostatním se podobám...
...dobrý herec...
...špatný král...
A vše jde dál...
dál...
dál...