čekám v nevybouřeném čase

v jeho půlnočním tikotu

v jeho bezprostorové spirále

mezi těmito zdmi – událostmi

a mlčením

 

dálnice mizící v nekonečnu představ znovu odkrývá fantastično

...přejít tak všechny ty hory

projít se v oblacích na hrobech skutečnosti...

 

nebe je poseto hvězdami a nad Nevadskou pouští se vznáší 

má navatronální mysl

- je vlastně tímto pocitem i materií zároveň

neboť v příšeří veškerého mentálna rodí se naše světy

 

zrcadla těchto nadýchaných luceren stvoříš jen jednou

při průlomu sfér 

kdy odvedou tě andělé

 

přejít tak všechny ty hory

stát se vibrací atomů – ničím

Tam někde uvnitř dal jsem vzniknout polární záři, mrazivé kráse průzračných dálav, jež hladí mě i teď, když bosý kráčím sám spící silnicí...

tvůj šepot se už nikdy nevrátí

odtajnění slov je mizivé

a přesto 

tato nepravděpodobnost rodí touhu

vždyť nebe poseté hvězdami je tak krásné

ten úžas zastavuje svět

 

já vím že se tam můžem dostat

spolu ty zámky otevřít

 

modrá polární záře objímá touhu – nejtajnější základnu našich snů

 

mít tebe - nic neříkající slova

co více milují

pro svá tajemství

v zemi snů