propiju koření                   
hned potom kleště, a
kdoví co pak…   
                       snad
 
v slabinách se mi
(ostruhou po ní)
rozvíří bez výhrad
                 vůně    krev koní
 
- - -
                                     Tenkrát,
 
                                                  tam      v slaměném poli
                                     hlasití v mlčení splavili hlínu
                                                        i vítr s ní vstal
                                     pšenici nečistou chlebem jak solí
                                     ohnul až k městu -
                                                               tlí opodál
 
                                     a já...
 
 
                                     spal v znaku   
                                                     (souvrať návětrné)
                                     že dřívím    travám stár
                                     že hlas mi málem sípá, trne
                                     a z rozekřiklých plání
 
                                     jen hlad a chlad
                                                           a tónů cár
 
- - -    
                                       
je to tak dávno, co slyšel jsem podzim
(do sněhů březí)
 
               tak vyprávět...