Kafe mi vystydlo
na postel přilétla sněť,
na rtech ulpěla
matná chuť večera,
oči jako vždy
přivyknou zašera
a obláček kouře
halí tvou tvář,
jako závoj z pavučin,smíchu a nenávisti.
Ale je to zdání,
snové delirium
bez konce a hmatatelné pravdy.
Chytit kouř
jako štěstí,
neudusit
držet v pěsti.

Moucha vráží do okna
a já si uvědomil že chci ven...