Až se jednou budeš dívat oknem do noci
a svěřovat se mihotavým, zlatým očím hvězd
a srdíčko Tvé bude hledat pomoci,
před slzami a smutkem, co nemůžeš dál snést,
zasni se o štěstí a dej se jimi vést.

Zašeptej přání a hvězdy Tě vyslyší,
mrkáním Ti odpoví a Tvou bolest utiší.

Povedou Tě po cestičkách zlatavého světla,
zavinou Tvé zkřehlé srdce do náruče tepla
a vše krásné o čem sníš jak květy mandloní,
Tě něžně ovine a Tvůj svět štěstím provoní.
Zvonivé cinkání paprsků hvězd,
se kol Tebe rozezní a vše začne kvést.

Dovol svému srdíčku,
Tvé kroky vést.
V ústrety Sluníčku,
tou nejkratší z cest.

A jakmile vstoupíš do vysněných bran,
nebeská záře rázem vzplane ze všech stran.
voňavý vánek sklouzne po Tvé snědé kůži,
a Tvé jméno vzkvete ze sta tisíců růží.
V každém kvítku štěstí přání,
s prosbou o Tvé pousmání,
pro Tebe tajně uschoval,
kdo za Tebe by život dal,
kdo chudým byl a spokojen žil v málu
a kdo úsměvem Tvým stal se bohatším všech králů...

Neměj nikdy strach, i když Slunce klesá, končí den!
Pojď pod hvězdy tančit a prožít si svůj sen!
Budu v dálce němě čekat na Tvé znamení,
Tvůj úsměv nejhlubší noc v zářivý den promění.

Když měsíc svítí na Tvé vlásky, jsou ze závojů hvězd,
jsi má nejvzácnější květinka, co počala kvést
a kterou toužím chránit a láskou ji vždy vést.
Přál bych si být rosou, co svlaží Tvůj rozkošný květ,
chtěl bych Ti být pohádkou, v níž budeš mít svůj svět

Pokleknout před Tebou s kytičkou pro Tebe,
vzít Tě tak za ruku a vzlétnout do nebe!!!

Schovej svoje drobné ruce do mých dlaní,
protančíme spolu nebem od půlnoci do svítání.
A až Slunce bude na obzoru plát,
vyznám Ti, Křišťálku, jak moc Tě mám rád!