tanky otřásaly základy

zakázaných vesnic

 

křiklavé mimikry

opouštěných budov

postupně bledly marností

ve vojenském újezdu

 

poničený kostel

kosti vyrabovaných hrobů

všechny ty artefakty

žalovaly sudetskou minulost

 

namísto bezbožných vojáků

obsadili pelechy tetřevi

 

tokali v ruinách srubů

z hlubokých tůní po granátech

vytvářeli biotopy

pro společenství druhů

hluší k ozvěnám děl

 

 

třicet let poté:

fotím si zpětným pohledem zrcátka

krajinu  která se nadechuje

po úspěšné resuscitaci

 

liduprázdno

 

a přece

někdo ve vojenském obleku

právě mašíruje po cestě  

bůhví kam tady vlastně jde

 

mává 

prázdnou hlásku míjíme

už se stopařkou v autě

 

maskáče a kanady

koupila pod rukou

usmívá se

 

budou se hodit

i na příště

pro život v drsném kraji