, 30. 11. 2019, Ostatní
kdybych šel po cestě
kterou sem nešel
byl bych teď možná crazy
a jiný než neholený pejzy bicáka od párplů
by byly aut
jimi hendrix by hrál o hodně delší sóla
jazykem urvaným v trávě
(že nehtem na strunu zná kdejakej fejk)
a missis robinson
by si konečně narovnala hřbet
v až příliš mělce vykopaným hrobě...
těžko
těžko bych se kdy otočil, kdybych šel
po týhle cestě -
protože
protože bych, možná
jednou uměl uhasit pouliční lampu
která se zas zamotala do záclon
a zkusil pak, a nebál se
říkat ti básničky do očí i potmě
nebo začal hrát na rozmlácený ságo
který v nátisku oněmělejch let
(nás oba)
teď do prstů jen studí
ale nejspíš
nejspíš bych zůstal sám -
každý ráno by mě probouzel chodník
a já bych z něj sbíral do kapes jen zbytky záclon
a poraněnejch veršů
a zkoušel se pak s nima
třeba jen
rozeběhnout...
a třeba bych se přestal divit
tomu proplešlýmu chlápkovi naproti u stolu
že si neumí ani naslinit pero
aby podepsal ty svý žvásty
...a možná bych si jednou
zrovna jako dneska
dal guláš se šesti, a venku by se v tý chvíli
(nahlas, a úplně obyčejně)
rozpršelo...