Kapky rosy na popadaných cyklistech blyštivé jako noci bez křestního jména. Nádech do koruny stromů a telegrafní sloupy opuštěné zprávami. Usnu v tom rozpadlém stavení uprostřed pole uprostřed poledne, protože v mlhách jsou věci nadmíru jasné a roky,

 

 

roky trávené s hlavou v oblacích měly svůj smysl.